Na XXI. konferenci České asociace pedagogického výzkumu jsme s kol. M. Šimáně prezentovali příspěvek s názvem Orální historie jako výzva pro výzkum soudobých dějin pedagogiky a školství.

Stručná anotace:

Autoři se ve svém příspěvku zaměřili na problematiku výzkumu dějin školství a pedagogiky ve druhé polovině 20. století. I přes výzvy významných osobností české pedagogiky nebyl dosud realizován žádný systematický výzkum, ani není rozvíjena metodologie historického výzkumu, která by byla relevantní pro empirický výzkum soudobých dějin pedagogiky a školství. Metodologie historiografie přitom disponuje metodami a nástroji, které umožňují výzkum tohoto období, přičemž nemusí jít vždy nutně např. o klasickou práci s prameny úřední povahy.

Jednou z poměrně "netradičních" metod, která má široké využití ve výzkumu soudobých dějin, je metoda orální historie. Jedním z hlavních cílů příspěvku bylo představit tuto metodu (včetně teoreticko-metodologických základů). Autoři se dále věnovali možnostem využití této metody v dějinách pedagogiky a školství. Na příkladech z vlastní výzkumné sondy pak ukázali přednosti i případná slabá místa této metody. Autoři rovněž naznačili, jaké poznatky lze získat touto metodou a jak mohou takové poznatky přispět k poznání soudobých dějin pedagogiky a školství.