Menu

Kniha o e-learningu (2., aktualizované a rozšířené vydání) s online podporou

8.10.2021 - My Books, Zprávy

Kniha je určena všem čtenářům, kteří se setkávají při učení či výuce s digitálními technologiemi. Publikace vychází nejen z teoretického studia a výzkumu autorů, ale i z jejich vlastní učitelské a lektorské praxe. Cílem knihy je ukázat některé možné cesty a postupy v oblasti učení (se) s digitálními technologiemi. Kniha reflektuje současné pedagogické i technologické trendy, zároveň je kritická k nerealistickým očekáváním a představám, které jsou s implementací technologií často spojeny. Kniha může čtenářům přinést inspiraci a otevřít nové perspektivy i způsoby učení (se) s digitálními technologiemi. Ocení ji především ti, kteří preferují moderní, avšak promyšlené didaktické postupy využívání technologií. Knihu doplňuje online podpora.

Online podpora na http://knihaelearning.cz/ doplňuje (nejen) informační hodnotu knihy tištěné, ale současně ukazuje některé možnosti moderních technologií. K propojení knihy a online podpory jsou využity QR kódy, takže přechod z tištěné podoby do online podpory je velmi snadný. Na webu jsou dostupné odkazy na zdroje citované v textu knihy, ale i odkazy na weby různých online technologií.

Stručný popis knihy:

Žijeme ve společnosti, v níž digitální technologie sehrávají stále větší význam. Staly se důležitou součástí všech oblastí lidského života a stranou nezůstává ani vzdělávání a školství. Zde se digitální technologie stávají významným prostředkem, který má potenciál nejenom napomoci (facilitate) vyučování a učení, ale podpořit mnohé inovační procesy.
Základem uvažování autorů o e-learningu nejsou technologie samotné, ale především problematika lidského učení, ať už formálního či informálního. Kniha vychází z dlouhodobého studia otázek současného vzdělávání, teorií učení, e-learningu a také z empirických výzkumů v této oblasti včetně vlastních výzkumů autorů. Součástí knihy proto jsou jak „rámečky“ popisující výzkumná zjištění k danému tématu kapitoly, tak popis vlastní zkušenosti autorů s dlouhodobým využíváním digitálních technologií ve výuce (zejména na vysoké škole).
Ke druhému vydání knihy nás zdaleka nemotivoval jen vývoj v oblasti vzdělávání či e-learningu, ale hned několik dalších významných událostí z poslední doby. Zejména šlo o pandemii onemocnění Covid-19, která znamenala bezprecedentní zásah do života lidí, ale i do oblasti vzdělávání. Náhlý přesun výuky do online prostředí prakticky ve všech školách, který navíc trval velmi dlouhou dobu, znamenal výzvu a současně nutnost téměř ze dne na den začít využívat možnosti dostupných digitálních technologií pro výuku i učení, a to i v oblastech, kde se technologie implementují jen velmi obtížně. Přitom se ukázaly mnohé problémy technického rázu včetně nedostatečné infrastruktury, ale také nepřipravenost škol, mnohých učitelů, a nakonec i žáků (a jejich rodičů) k e-learningové výuce i učení. Ukázaly se i další problémy či přinejmenším nejasnosti, k nimž patří neznalost či nejednotnost vymezení pojmů, což následně komplikovalo jak (odbornou) diskuzi o tématu, tak praktické využívání technologií ve vzdělávání.
Dalším motivem ke 2. vydání byl realizovaný výzkum, který se zaměřoval na digitální technologie v každodenním životě a učení patnáctiletých žáků, který byl podpořen Grantovou agenturou ČR v letech 2017–2019 (č. projektu 17-06152S, řešitelé J. Zounek, L. Juhaňák, K. Záleská). Cílem projektu bylo prozkoumat a komplexně popsat, jakým způsobem vstupují digitální technologie do každodenního života a učení žáků, a to v různých kontextech a v různých prostředích – tedy nejenom ve škole. Výsledky výzkumu tak byly dalším motivem k aktualizaci knihy, přičemž v knize na mnoha místech využíváme výsledky výzkumu jako zdroj či argument, nebo zveřejňujeme přímo vybrané výsledky v našich „rámečcích“ o výzkumu.
K aktualizaci knihy přispěl i vznik studijní specializace Digitální technologie ve vzdělávání, která je akreditovaná v rámci bakalářského studia oboru pedagogika na Ústavu pedagogických věd Masarykovy univerzity a jejímž garantem je Jiří Zounek. První studenti specializace se tak stali inspirátory autorů při psaní knihy, ale i prvními čtenáři.
E-learning v pojetí autorů zahrnuje jak teorii a výzkum, tak i jakýkoliv reálný vzdělávací proces (s různým stupněm intencionality), v němž jsou v souladu s etickými principy používány informační a komunikační technologie pracující s daty v elektronické podobě. Způsob využívání prostředků ICT a dostupnost učebních materiálů jsou závislé především na vzdělávacích cílech a obsahu, charakteru vzdělávacího prostředí, potřebách a možnostech všech aktérů vzdělávacího procesu
První kapitola se věnuje procesu učení v životě člověka, jeho základním principům a podobám. Autoři zde vysvětlují transformativní i sociální charakter učení a současně vidí lidské učení v širších souvislostech školské politiky i v rovině pedagogické teorie. Důležitým tématem této kapitoly jsou „dovednosti pro 21. století“ (21st century skills) i otázky „nových gramotností“ (new literacies). Kapitola rovněž pojednává o celoživotním učení v kontextu rozšíření digitálních technologií v současné společnosti. Zaměřujeme se rovněž na skupinové učení v kontextu e-learningu a na tzv. blended learning (hybrid learning) či mobile learning.
V následující kapitole se autoři věnují aktérům e-learningu. Důležitými tématy přitom jsou nejenom „nové“ dovednosti studentů, ale také řízené a sebeřízené učení nebo personalizace učení studentů. Za klíčové aktéry jsou považováni nejenom studenti, ale také jejich učitelé/vzdělavatelé. Na ně jsou nyní kladeny nové požadavky, které se odrážejí jak v jejich práci, tak i v profilu jejich profese. Autoři se proto zaměřují také na kompetence učitele v digitálním věku nebo na problematiku pedagogického myšlení učitele či technologicko-didaktických znalostí obsahu (Technological Pedagogical Content Knowledge). Pozornost je zaměřena rovněž na The European Framework for the Digital Competence of Educators (DigCompEdu). Zmíníme se rovněž o tom, že ovládat technologie neznamená automaticky s nimi umět dobře učit.
Teorie učení jsou náplní další kapitoly. Jejich studium může pomoci proniknout hlouběji do problematiky učení a na základě tohoto poznání efektivněji zavádět a používat digitální technologie ve vzdělávání. Jednotlivé teorie (neobehaviorismus, kognitivismus, konstruktivismus, konektivismus) vnímají autoři jako rozdílné přístupy ke vzdělávání a zejména učení, nikoliv však jako protichůdná, vzájemně se vylučující stanoviska. Teorie poměrně dobře vysvětlují, jak lze učení řídit, na co klást při učení důraz, jakou povahu má znalost nebo jaké jsou role jednotlivých aktérů vyučování a učení. Teoretický náhled na celou problematiku tak vede autory k pedagogickým úvahám o možnostech zapojení technologií ve vzdělávání a současně zabraňuje zjednodušujícímu zkušenostnímu či pouze technicistnímu pohledu na e-learning.
Následující kapitola se věnuje obecným otázkám toho, jak naplánovat, připravit a realizovat online kurz nebo výuku. Autoři tak využívají poznatky z předchozích kapitol, které aplikují do jednotlivých fází přípravy i realizace výuky, kdy ukazují rozdíly mezi využitím digitálních technologií jako doplňku prezenční výuky a jako součást tzv. blended learningu. V knize je stručně představeno šest modelů designu výuky: Bloomova taxonomie, tzv. ADDIE model, Gagného model ID, systémový přístup (model Dicka a Careyho) a konstruktivistický přístup podle Jonassena využitelný především ve výuce zaměřené na kontextualizované učení. Posledním modelem, který prezentujeme, je tzv. Universal instructional design (UID). Jde o příklad konstruktivistického modelu ID s kongnitivistickým vlivem, přičemž jeho cílem je vytvoření flexibilní výuky, jež vychází vstříc jedinečnosti každého studenta včetně studentů se specifickými vzdělávacími potřebami.
Kniha o e-learningu nemůže opomenout samotné technologie. Další kapitola se proto zaměřuje na pedagogický popis vybraných online nástrojů. To znamená, že v centru pozornosti jsou nejenom možnosti, ale i slabiny využití ICT v různých formách vzdělávání. Popsána je široká škála nástrojů či online služeb. Od sociálních sítí a wiki, přes podcast, webináře, e-portfolia, hry, simulace, LMS až po využití videa ve vzdělávání či virtuální realitu.
Následující kapitola se zaměřuje na popis několika realizovaných předmětů, v nichž vyučující (autoři této knihy) používají digitální technologie. Každý z kurzů je popisován podle předem připravené struktury, která zahrnuje například vysvětlení výukových cílů, přípravu kurzu, vytváření učebních materiálů, výukové metody či formy hodnocení. Kapitola tak nabízí pohled do dílny učitele, který používá online nástroje v prezenční či kombinované výuce. Cílem kapitoly není ukázat, jak má vypadat ideální výuka, ale má být spíše inspirací. Za inspiraci považují autoři i případ, kdy čtenář některé přístupy po důkladném zvážení všech didaktických aspektů odmítne nebo si je zásadně upraví pro potřeby vlastní výuky či učení.
V další kapitole jsou popsány a vysvětleny výhody a nevýhody využívání digitálních technologií ve výuce. Autoři analyzují přínosy a nedostatky z pohledu studentů, učitelů i institucí, které digitální technologie využívají, případně jejich využívání plánují. Zároveň autoři upozorňují, že je důležité mít se na pozoru před neopodstatněným až bezhlavým používáním nejnovějších technologií pouze za účelem zavádění nových trendů do výuky bez pedagogického cíle. S rozvahou je nutné rovněž přistupovat k reklamě na různé softwarové produkty, jejichž tvůrci propagují často nereálné možnosti svých výrobků. Pozornost je věnována i zdravotním rizikům spojovaným s používáním technologií.
Důležitou součástí e-learningu je jeho výzkum či evaluace. Autoři proto věnují celou kapitolu představení různých informačních zdrojů a výsledků empirických výzkumů z oblasti e-learningu. Tyto informační zdroje, poznatky, výsledky výzkumů a odborné studie umožňují hlouběji poznat reálné využívání digitálních technologií v mnoha oblastech lidské činnosti. V kapitole jsou rovněž přiblíženy některé mezinárodní výzkumy přinášející možnost srovnání situace v České republice s ostatními zeměmi (např. Eurostat, výzkumy PISA, ICILS, PIAAC). Jedním z hlavních cílů této kapitoly je zejména navigovat čtenáře ve velmi rozsáhlé krajině (odborných) informací o e-learningu, které lze využít jak k výzkumným účelům, tak k účelům praktickým (např. při plánování vzdělávacího kurzu, při rozhodování na úrovni managementu firmy či školy, nebo na různých úrovních školské správy). Autoři zde také představují své výzkumné přístupy a metody, které použili v rámci vlastních výzkumných projektů.
Součástí knihy je online podpora na adrese www.knihaelearning.cz, kde jsou dostupné všechny odkazy publikované v knize a další doplňující či rozšiřující informace. V ideálním případě je doporučeno číst knihu u počítače, případně s tabletem nebo mobilem po ruce, protože ze stránek knihy se čtenář dostane na webové stránky pomocí QR kódů, které jsou k dispozici u každé kapitoly.