Rabušicová, Milada, Rabušic, Ladislav (eds.). Učíme se po celý život? O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 340 s. ISBN 978-80-210-4779-2 (více informací o knize zde).
Abstratkt:
Kapitola navazuje na předchozí výstupy z výzkumného projektu (Vzdělávání dospělých v různých fázích životního cyklu: priority, příležitosti a možnosti rozvoje,(registrační číslo projektu 1J 017/04-DP2, projekt podporovaný MPSV ČR) a zaměřuje se na problematiku informačních a komunikačních technologií (ICT) v životě dospělých. Konkrétně se zabývá digitální propastí (digital divide, digital gap), což je relativně nový problém, který sebou přináší proces začleňování ICT do společnosti. Vlastní text je rozčleněn do několika částí. V první části se autor zabývá v obecné rovině teoretickými koncepty informační společnosti a společnosti vědění (knowledge society) s cílem představit důležité změny ve společnosti související s integrací ICT do společnosti. Další část je věnována sociálně-ekonomickým a vzdělávacím aspektům využívání ICT v životě dospělých. Na problém digitální propasti se zaměřuje následující část, v níž autor představuje teoretické vymezení digitální propasti včetně jejích klíčových determinant, což je zároveň teoretické východisko k empirické části, v níž autor analyzuje data získaná v reprezentativním dotazníkovém šetření na vzorku populace dospělých v ČR. Ve výzkumném vzorku byly identifikovány dvě skupiny uživatelů počítačů, které byly označeny jako Počítačově zdatní a Počítačově nezdatní. V následujících částech jsou obě skupiny analyzovány prostřednictvím několika osobních a sociálně-ekonomických charakteristik respondentů s cílem odhalit významné determinanty digitální propasti v rámci těchto skupin dospělých. Některé determinanty se ukázaly jako velmi významné (věk, bydliště, dosažené vzdělání, úroveň dovedností v práci s ICT, ekonomické postavení), jiné ustupují do pozadí (rozdíly mezi pohlavími). Výsledky jsou v textu rovněž konfrontovány s výsledky několika provedených výzkumů. V závěrečné části článku se autor věnuje vztahu Počítačově zdatných a Počítačově nezdatných k neformálnímu vzdělávání a to ve dvou rovinách, v rovině dosud realizovaného neformálního vzdělávání a v rovině budoucího neformálního vzdělávání. Autor zjišťuje, zda existují rozdíly v absolvovaném vzdělávání či v tendencích vzdělávat se v budoucnu mezi oběma skupinami skupiny. Výsledky naznačují, že digitální propast mezi Počítačově zdatnými a Počítačově nezdatnými bude mít tendenci se spíše prohlubovat. Je možné také říci, že nejenom dosažené formální vzdělaní, ale i účast na neformálním vzdělávání se může stát determinantou digitální propasti v ČR.
***
The chapter focuses on information and communication technologies (ICT) in lives of adult people, dealing specifically with the digital divide as a relatively new issue associated with the process of integration of ICT into the life of the society. The text itself is structured into several parts. In the first one, the author deals with the theoretical concepts of information society and knowledge society, his aim being to identify the most important aspects of social change associated with ICT integration by the society. The next part deals with socio-economic and educational aspects of ICT use in adult lives. The issue of the digital divide is discussed in the following part, where the author analyzes data from a representative questionnaire survey on a sample of adult population in the Czech Republic. Two groups of computer users were identified within the sample: they are referred to as “computer-proficient” and “computer unproficient”. The following parts of the paper analyze both groups in terms of responders individual and socio-economic characteristics, the goal being identification of important factors determining the digital divide among these groups of adults. Some determining factors have proved as of major importance (age, place of residence, achieved level of education, level of ICT skills, economic status) while other seem to be less important (gender). The results are also compared with findings of several published research projects. In the final part of the chapter, the author deals with the relation of “computer-proficient” and “computer unproficient” people to non-formal education at two levels, at the level of completed non-formal education and the level of future non-formal education. The author seeks to identify whether there are differences between the two groups as to achieved level of education or intention to participate in this kind of education. The findings suggest that the digital divide between the two groups is likely to widen. It can be concluded that not only achieved level of formal education, but also participation in non-formal education may become a factor determining the digital divide in the Czech Republic.